Bez pokroku
3. března 2010 v 11:00
Nedokážu s ním být, když vím, že něco není v pořádku... Občas za mnou už přijde a objímá mě... Ale v drtivý většině pak přijde sex. A já se mu nemůžu nabídnout, když jsem tak tlustej, že jsem se mu přestal líbit.. Zhubl jsem kilo. Jedno posraný kilo... Nevím proč, ale často ted', když za mnou přijde a začne mě "vybuzovat", nedokážu myslet na nic jinýho, než na to, jak jsem hnusnej. Proto se většinou jen úplně zaseknu a čekám... On si toho všímá a pokaždý odejde. Nevypadá nijak naštvaně... Ale jak dlouho ho tohle bude bavit? A jak dlouho mi bude trvat, než budu zase vypadat jako dřív? A je to řešení? Shrnul bych to do dvou slov a jedný předložky:
Jsem v hajzlu.
Nevědomky ztratil
27. února 2010 v 2:39 | V.
Ne. Ne, odmítam si přiznat, že by to mělo skončit. Přestal mě milovat? Zvyknul si na mě už tak moc? Nebo co se to děje? Chce se mi brečet, jen na to pomyslim. Nevím, co se děje. Vždycky byl tak pozornej.. Starostlivej.. Řekněme až vtíravej.. Už dva dny mě objímá způsobem, kterej mi přijde cizí. Jako by jen vykonával svý denní povinnosti. Co jsem udělal špatně? Dřív mě neustále obskakoval a snažil se mi být nablízku. Hladil mě po vlasech, dokud jsem neusnul. Ted' mi ani nepopřeje dobrou noc.. Co jsem udělal špatně? Nejsem si vědom ničeho, žádný změny. Jediná změna, kterou jsem spozoroval je moje váha. Jeho starostlivost zahrnovala i spoustu vyvařování. Neustále mě krmil, nosil mi čokolády, sušenky, sladký mlíka.. Přibral jsem čtyři kila. Nelíbím se mu už? Vždyt' to není ani poznat. Možná jen že jsem poslední měsíce málo cvičil. Nikdy jsem neměl přestat, nikdy jsem si neměl bejt jeho láskou tak jistej. Budu dál jíst. A budu dál zvracet. Aby mě zase s láskou objímal, hladil po vlasech a měl mě rád..
Miluju Tě, Schatzie...
